Bike sharing
Language:     en | cz | de | fr | it
ECOMM website allinx feedback subscribe unsubscribe fullscreen news archive
 
Milí čtenáři,

od prvního rozsáhlého systému bike sharing v Kodani v roce 1995 se bike sharing stále rozrůstá. V roce 2007 se začal koncept vyvíjet po zahájení Vélib’ v Paříži a Bicing v Barceloně a nyní je rozšířen do mnoha východoevropských zemí, Asie a Ameriky. Nyní jsme se rozhodli pro delší e-update složený ze dvou částí. Nejprve poskytneme přehled nedávného vývoje a současného stavu. Na konci aktualizace poskytneme doplňující informace o historii bike sharingu (zahrnující také popis prvních třech generací bike sharingu), čtvrtou generaci bike sharingu a přehled různých subjektů na trhu. Můžete dát nejprve přednost čtení této části .

 

 

Bike sharing dobývá východní Evropu

Source: www.eltis.org

MM pomalu zapouští kořeny ve Východní Evropě a bike sharing je jedním z úspěchů, implementován stále ve více a více městech. Příkladem mohou být:
  • Polsko: Veturilo ve Varšavě Nextbike, June 2012); a Krakov plánuje obnovu v roce 2008 BikeOne (PL) systém od 120 kol až po celoměstský vhodnější systém. (více)
  • Slovinsko: Ljubljana’s BicikeLJ přilákala 16 200 uživatelů za pouhé 2 měsíce (JCDecaux, 2011)
  • Albánie: Ecovolis v Tiraně, systém provozován soukromě, 40 kol a 4 stanice (březen 2011).
  • Slovensko: nabídka zakázky pro bratislavský automatizovaný bike systém.
  • Rumunsko: Cyclotheque v Bukurešti, “I love velo” v 5 rumunských městech (2010).
  • Česká republika: Homeport Prague zahrnující elektrická kola a cargokola.

 

 

Funguje bike sharing v každém městě?


Vélib Paris - Picture by Quinn Dombrowski


Vélivert France - Picture by Daniel Villafruela

V příručce OBBIS, se města, která se zajímají o bike sharing, mohou poučit z kritických faktorů úspěchu uvedených v analýze 51 bike sharingových systémů v 10 evropských zemích. Podle projektu OBIS, klima a podíl cyklistické dopravy, jsou hlavními faktory, které určují odpovídající měřítko a určují, který bike sharing systém bude vybrán. Ačkoliv bike sharing není životaschopný v každém městě, je možné ho vybudovat v rozlišných verzích.

Bike sharing v Paříži, Londýně, Barceloně, Lyonu a také v Mexico City ukazuje, že může vytvořit cyklistickou kulturu a dát podnět k investicím do cyklistické infrastruktury ve velkých městech s hustou automobilovou dopravou. Obvykle platí, že použité sazby jsou vyšší než v zemích s cyklistickou tradicí. Města s podílem cyklistické dopravy menším než 2,5% mají obvykle třikrát vyšší cenu za půjčení kola než města s podílem cyklistické dopravy mezi 2,5 až 5% a zhruba 14x vyšší než města s podílem cyklistické dopravy větším než 5% (OBIS Handbook).

Dublinský systém se 13 výpůjčkami za den jedním s nejúspěšnějších cyklistických systémů na světě a je živým důkazem toho, že bike sharing funguje také ve městech s vysokými srážkami. Studená města (s průměrnou teplotou okolo 11 °C) raději uzavírají systém na zimu nebo omezují počet kol. V teplejších městech jsou pronájmy nižší a více vzrůstají na jaře a na podzim (OBIS Handbook).

Vedle velmi hustých městských sítí bike sharingu, existují také regionální systémy s nižší hustotou stanovišť a delší dobou pronájmu (ty jsou obvykle zaměřeny na turisty). Usedomrad (DE) v Německu má také nějaká stanoviště za polskými hranicemi. V roce 2011 Vélib’ v Paříži představil nové předplatné s názvem Vélib’ Passion pro dojíždějící na předměstí, jejichž cesty často překročí prvních 30 minut zdarma. Za vyšší poplatek 39 eur místo 29 eur mají k dispozici 45 minut zdarma pro každou jízdu. Spolu s novými slevami pro mládež tato nabídka vyvolala 45% nárůst v počtu předplatitelů za rok.

 

 

Kolik to stoji?

Barclays Cycle Hire Scheme London


Vélib casualty - Photo courtesy by Denis

Pokud bereme bike sharing jako možnost rozšíření nabídky veřejné dopravy, je to poměrně nenákladná investice. Analýza z Barcelony ukazuje, že bike sharingový systém ve velkých městech ((> 0.5 milionů obyvatel) by měl mít aspoň 500 kol denně k dispozici pro pokrytí potřeb uživatelů. Pro rozsáhlý systém stanovišť, infrastrukturu a implementaci se náklady odhadují na 2 500 až 3000 euro na kolo. Provozní náklady se v průměru liší mezi 1500 až 2500 euro na kolo na rok. 70% nákladů souvisí se stavbou stanovišť, proto se dostává do popředí systém s méně stanovišti (viz výše). Social Bicycles zakladatel Ryan Rzepecki tvrdí, že jeho systém snižuje počáteční náklady na méně než 1000 dolarů za kolo. Uživatelské výnosy však jen stěží pokryjí provozní a investiční náklady, takže je zapotřebí dofinancování.

Krádeže a vandalismus jsou pak hlavními žrouty peněz. V Paříži zmizelo 7800 kol v prvních dvou letech fungování systému a dalších 11 600 kol bylo zničeno. Vélib’ kola je docela drahé nahradit (asi 400euro). V roce 2009 proběhla velká kampaň zaměřená na uživatele s heslem „Rozbít kolo Vélib’ je snadné, nemůže se bránit!“, která vedla k 3x méně krádežím vandalismu v roce 2010. V Bruselu byla v roce 2001 ukradena čtvrtina jízdních kol v provozu a asi třetina v roce 2010, ovšem téměř 70% jich bylo znovu nalezeno. Na druhou stranu Hangzhou má méně krádeží a vandalismu, pravděpodobně proto, že používá levnější kola (asi za 50 euro) a díky velké hustotě sítí kol a první hodině jízdy zdarma. Novým zdrojem příjmů je jejich maskot, který je prodáván jako panenka a odznak.

 

 

Dopad bike sharingu

Vélo'v Lyon - Picture by Frédéric Bonifas


Vélib Paris - Picture by KTo288

Úspěch bike sharingových systémů není lehké měřit a závisí na úhlu pohledu a zúčastněných stranách. Pokud vezmeme počet užití kola za den, vyhrává pravděpodobně Dublin s 13 výpůjčkami kola za den. Pokud vezmeme kvalitu servisu, systém Vélo’v v Lyonu byl nedávno vyhlášen mezi 40 nejlepšími bike sharingovými systémy v Evropě z 18 evropských zemí.

Na sdílených kolech jsou denně ujety milióny kilometrů. Není ovšem jasné, kolik kilometrů nahradí jízdu autem. Vélo’v v Lyonu ve Francii, ukazuje, že kola nahrazují 7% cest, pro které by byla jinak pravděpodobně využita osobní vozidla (více informací ve francouzštině). V Paříži 20% uživatelů Vélib’ vykazují méně časté používání osobních vozidel. Se zahájením projektu Vélib’ se zvýšil počet jízd na kole v Paříži o 70%. Průzkum v Londýně ukazuje, že Barclays Cycle Hire v Londýně vyzval tři čtvrtiny svých členů, aby začali jezdit či jezdili více v Londýně na kole. Nizozemská cyklistická unie zjistila, že 36% uživatelů systému PT – bike jezdí častěji vlakem díky PT-bike. Většina cest PT-bike nahradila cesty autobusem, vlakem, tramvají a chůzi.

Analýzy nákladů a přínosů by měly zahrnovat vytvoření zelených pracovních míst díky bike sharingu, což je 10 až 30 pracovních míst pro menší systémy a 30 až 50 pracovních míst pro systémy větší. (the Bike-sharing Blog). Bicing Barcelona (CAT) dokonce zaměstnává ohromujících 230 zaměstnanců. Pro odhad dopadů za životní prostředí, musí být brány v potaz emise plynoucí z redistribuce, dopravního servisu a energetické spotřeby stanovišť. Malá studie (FR) francouzského bike sharing systému shrnuje, že celkově bike sharing dobře vyvažuje socioekonomické náklady a výhody v případě, že jsou kola použita několikrát denně (což není ovšem běžné u malých systémů). Nedávná studie španělského systému ukazuje, že více než polovina tento požadavek nesplňuje. Zprávy ukazují, že největším úspěchem bike sharingu je zatraktivnění veřejné dopravy, propagace cyklistiky a zlepšení veřejného zdraví. Oproti tomu však je přispění bike sharingu ke snížení automobilové dopravy a znečištění nízké.

 

 

Propojení s ostatními službami

OV-Fiets The Netherlands - Picture by Maurits90

Díky integraci bike sharingu s jinými službami mohou být ušetřeny náklady a zároveň zvýšena atraktivita systému. Integrace s veřejnou dopravou může být provedena ve třech stupních: informace (např.: multimodální Info-trafic app v Lyonu)., fyzická integrace s veřejnou dopravou (např.: Vcub v Bordeaux), přístup a poplatky jednou kartou integrovaných služeb (např.: Navigo Pass) v Paříži nebo Yélo (v La Rochelle).

Terminály stanovišť bike sharingu mohou mít také i jiné funkce - prodej parkovacích lístků, lístků na veřejnou dopravu, značení pro chodce (např: Legible London) nebo neprodané lístky na koncerty či předplacené karty mobilní operátorů (jako PT automaty v Berlíně), či tištění map nebo speciální kupony na nákup v blízkém okolí (například jako obchůdek u systému bike sharing ve Wuhanu v Číně)?

Nizozemský OV-Fiets (NL) nebo ‘PT-Bike’ byl koncipován jako integrovaný s veřejnou dopravou, ve vlastnictví nizozemských drah. Kombinuje prvky bikesharingu a půjčovny a oboje mají automatické dokovací stanice a půjčovací kanceláře. Celodenní zapůjčení bez depozitu, dostupnost na několika dopravních uzlech, ale s příplatkem za jednosměrné cesty. Belgické dráhy představily podobný koncept s názvem Blue-Bike.

 

 

A více…

Source: www.eltis.org

Kromě veřejných rozsáhlých systémů bike sharingu, existují také systémy omezené jednou stranou (například na Aristotelově Univerzitě v Řecku), systém limitován cílovou skupinou (například Bikes with ties v Rumunsku), cargo-bike sharing (e.g. v Ghentu, oboje veřejné a soukromé), kola pro knihovny (například Arcata, California), peer-to-peer bike sharing se zapojením nevyužitých domácích kol do systému (například byke.mobi.

 

 

Zjistěte více

Source: www.eltis.org

K přečtení o bike sharingu:

 

 

Nová publikace k managementu mobility a blog v Nizozemí

Nizozemský člen vydal “clever travel: how European cities and regions influence travel behaviour” a nový blog zahrnující mezinárodní příklady. Vše je v holandštině.

 

 

Nadcházející události

 
  • SAFECYCLE závěrečná konference
    25 October 2012 – Vienna, Austria
    www.safecycle.eu
  • ICSC 2012 – Mezinárodní konference k bezpečnosti cyklistiky
    7-8 November 2012 - Helmond, The Netherlands
    fietsberaad.nl
Pro více událostí prosím navštivte EPOMM Calendar.

 

 

Základní informace:

 

Tři generace bike sharingu

White bicycles still in use in Veluwe Nature Reserve - Picture by Ellywa


click to enlarge

Pro odlišení turistických a volnoaktivitových půjčoven kol od bike sharing systémů, definoval projekt OBIS bike sharingový systém jako „samoobslužné, krátkodobé, možné i jednosměrné vypůjčení kola na veřejných místech, pro několik cílových skupin se síťovými vlastnostmi.“ (zdroj: OBIS příručka)

Existují zhruba 3 generace bike sharingových systémů (např.: Bikesharing in Europe, the Americas and Asia od Susan Shaheen et al., 2010):
  1. Bílá kola: v roce 1965, nizozemské anarchistické hnutí rozvinulo myšlenku veřejných kol umístěním 50 nezamčených bílých kol v Amsterodamu. Spousta systémů toho druhu ovšem zkrachovalo kvůli krádežím a vandalismu, kromě La Rochelle's “vélos jaunes” (1974, now Yélo).
  2. Systémy na peněžní depozit: pilotní projekt City Bike v Kodani (1995) – evropský první rozlehlý bike sharingový systém. Tyto systémy byly spolehlivější, ale stále náchylné ke krádežím a většina z nic neumožnovala změnu režimu.
  3. Systém založený na informačních technologiích: uživatelé se identifikují pomocí první systém založený na IT technologiích byl v Rennes ve Francii (1998, Vélo à la Carte od ClearChannel– now LE vélo STAR). Ale největší zlom nastal ve třetí generaci systémů byl JCDecaux’ Velo’v v Lyonu ve Francii v roce 2005 (video).
Samozřejmě i méně high-tech systémy jsou dnes v provozu, jako tato moderní white bikes, systém se zakódovanými klíči (například C’entro in bici) (IT) pracuje se zakódovanými klíči, které dokážou odmykat všechna sdílená kola na všech 102 italských městských částech; nebo systém, který je provozovaný personálem (například Tirana, Albania).

Dá se jen těžko říci kolik bike sharingových systémů je v Evropě v současné době provozováno, ale odhad je uveden na této mapě světových bike sharingových systémů V každém případě je nyní sdíleno více než 236,000 kol na 4 kontinentech (Zdroj: ECF) Největší bike sharingový systém na světě je v Číně ve Wuhan (2009, nyní 70,000 kol, směřující k 90,000 na konci roku) a v Hangzhou (2008, nyní 60,600 kol a 2,200 stanovišť), následuje Vélib’ v Paříži (nyní 23,000 kol a 1,700 stanovišť) a Citi Bike v New Yorku, který bude spuštěn v březnu 2013 s 10,000 koly and 600 stanovišti (studie proveditelnosti zde).

 

 

Bike sharing, další generace

BIXI stations are non-intrusive - Photo by Euan Fisk



Call-a-bike Germany - Photo by Ralf Roletschek

Čtvrtá generace bike sharingových systémů vzniká proto, aby překonala nedostatky současných systémů. Pracuje s pevnými stanovišti pro kola, což vyžaduje velmi pečlivě plánované umístění stanovišť, hlavně v případě velkých stanovišť, které vyžadují zemní práce. BIXI řeší tento problém pomocí mobilních stanovišť, která jsou složena za hodinu a půl a mohou být přemisťována podle potřeby (Zdroj: Wikipedia) Uživatelé mohou poskytovat užitečné vstupy pro plánování lokací stanovišť skrze

Redistribuce mezi stanovišti je nutná ve všech systémech s pevnými stanovišti a může vytvářet značné náklady a emise. Pro rozsáhlé bike sharingové systémy, redistribuce zabere 30% rozpočtu pro provozní náklady. Vélib’ v Paříži používá 20 vozidel poháněných zemním plynem. Bixi Montréal má 6 týmů pro redistribuci kol ve městě po celých 24 hodin denně, ale i přesto jsou stanoviště na okrajových částech města po doplnění kol rychle prázdná (Zdroj: Openfile.ca). Nespokojenost zákazníka může být vyvážena poskytnutím snadno přístupných aktuálních informací o blízko dostupných kolech například skrze chytré telefonní aplikace jako AllBikesNow od JCDecaux or Spotcycle v Barceloně a Londýně. Další variantou je poskytnutí delší jízdy zdarma v případě, že je stanoviště plné. Uživatelé Vélib’ dostanou 15 minut navíc pokaždé, když vrátí kolo na méně populární stanoviště (většinou ve vyšších místech).

Rozvíjející se bike sharingové systémy čtvrté generace objevují koncept mobilních stanovišť. V Německu Call-a-bike pracuje s flexibilními stanovišti, to znamená, že uživatelé mohou nechat kola na hlavních uzlech a informovat program, kde kolo zamkli. S GPS systémem sledování kol je možné automaticky sledovat polohu vše kol, například OPENbike, jeden z vítězných návrhů - nový kodaňský systém bude zprovozněn v roce 2013. Příkladem „chytrého kola“, které je už v provozu, může být Velobility, například v Německu Biel’s velospot Biel’s velospot systém (stránky jsou v němčině, ale s obrázky, které ukazují, že odemykání nevyžaduje stánek). Některé systémy bez stanovišť, založené na GPS byly také vyvinuty v Severní Americe, například WeBike, ViaCycle a SoBi Social Bikes. Tento druh flexibility ovšem přináší otázku přístupnosti a předvídatelnosti lokalit, kde jsou kola dostupná.

Jiným trendem budoucnosti je zase systém zahrnující elektrická kola. Myloop další z vítězných návrhů po novém systému v Kodani představuje GPS elektrická kola, která jsou dobíjena v kompaktní dokovací stanici. Kola jsou připojena jedno na druhé jako vozíčky v supermarketu, což umožňuje předávat si energii navzájem. Další nové koncepty, které generují energii jsou Hybrid Squared a GreenWheel.

 

 

Kdo co dělá?

Source: www.eltis.org

Projekt OBIS analyzoval 51 bike sharingových systémů v 10 evropských zemích. Zjistili, že nejběžnějším přístupem je najít jednoho dodavatele pro infrastrukturu i provoz. Avšak přibližně 27% světových bike sharingových systémů je provozováno místní samosprávou, městskými úřady (např.: Kodaň) JCDecaux a Clear Channel Jsou z 23% a 16% (Shaheen, 2010)

Existují také “ready-to-go” systémy, kde si město zakoupilo celý systém (infrastrukturu, kola, manažerský software a hardware, provozní servis, zaměstnance atd.). Příkladem je Cyclocity od JCDecaux (Paříž, Brusel, Melbourne,...) SmartBike od Clear Channel (Barcelona, Stockholm, Mexico City…), Bicincittà od Comunicare in Italy, nextbike (Německo, Rakousko, Polsko) a BIXI od PBSC Urban Solutions v Severní Americe a Londýně. A (nekompletní)seznam světových bike sharingových systémů můžete nalézt na Wikipedii. Každý systém poskytuje určitou úroveň přizpůsobení designu systému a komunikace klientům, což bylo projektem OBIS shledáno jako nejdůležitější faktor úspěšnosti systému. Někteří dodavatelé nabízejí jen součásti systémů, například Smoove.

 

 
ECOMM website allinx feedback subscribe unsubscribe fullscreen news archive